Ze dne: 3.4. 2006

Astrologie - 1.část - základní úvodní texty kurzů školy KAVALLE

Zde v této sekci si můžete udělat rámcový přehled o tom, co se v naší škole učíme. Postupně budu přidávat další texty.

Vážení přátelé, 

Srdečně vás vítáme v astrologické škole Kavalle.

Svět se sice zdá být plný zmatků a pro mnohé i beznaděje, ale přesto mnozí z nás cítí, že máme ve vlastním nitru jakéhosi důvěryhodného a láskyplného rádce, který nám může pomoci se do nitra obrátit a rozpomenout se na naše pravé já. Toužíme dojít k smysluplnému životu v Lásce a žít společně se svým okolím v rovnováze, ale školy, které by vedly žáky ke vzdělání pozemskému a duchovnímu, jsou prozatím ještě stále od sebe odděleny.

Astrologický pohled na svět je jedním z možných způsobů jak rozšířit své vědomí, respektive dojít uvědomění. Odstranit omezení, kterých jsme my sami původci. Od počátku studia si vždy stále znovu a znovu začínáme uvědomovat realitu života ve všech jeho rovinách.

Ode dávna hledal člověk způsob, jak přijít na systém, podle kterého by se mohl orientovat a dobrat se pocitu smysluplného života.

V prvním semestru si při studiu v naší škole začínáme pomalu uvědomovat, že se nám nabízí i jiný pohled na svět a jiný způsob důvěry a přemýšlení. Naše setkávání s vámi, kteří hledáte odpovědi na své otázky, budou pokračovat rychlostí, kterou si sami zvolíte. Studium je svobodné v tom smyslu, že každý semestr je zakončen postupovým testem, po jehož absolvování přejdete do semestru dalšího.

Během našich setkání se seznamujeme s rovinou exaktní a symbolickou, kterou každý horoskop má. Postupně si uvědomujeme, že vše je v neustálém pohybu a vnímáme život z hlediska kvalit a živlů, poznáváme symboliku planet, jak ji prožíváme ve dvanácti znameních, ve kterých se tyto planety projevují. Dále do jaké oblasti zkušeností se promítají a jaký je mezi nimi konkrétní úhlový vztah a jeho význam. Naučíme se prvky osobního horoskopu vypočítat a zakreslit, postupně začínáme s interpretací. V následujících semestrech si osvojíme další disciplíny, které hledají vztah mezi momentálním, minulým či budoucím postavením nebeské sféry a dějem na určitém místě zemského povrchu. Jsou to metody tranzitů, progresí, direkcí, partnerské horoskopy. Dále všeobecné základy hodinové astrologie, mundánní astrologie, hospodářské a finanční astrologie. Během studia je třeba si uvědomit, že ještě nejsme astrology a teprve nám začíná další fáze  -  fáze rozvíjení tohoto základu a jeho aplikování do každodenního bytí.

V horoskopu, který je stejně živý jako my sami, se zrcadlí zápas naší duše a to, zda se proměníme, aniž bychom popřeli tu část naší bytosti, kterou jsme dokázali překonat. Astrologie se nám tak stává naším nástrojem sebe poznání a postupně přestáváme cítit potřebu se účastnit debat, zda se jedná o vědu, umění, či cokoliv jiného a už vůbec nepotřebujeme astrologii obhajovat nebo podávat důkaz, že astrologie funguje a zda má své opodstatnění. Astrologie to zapotřebí nemá a dříve nebo později tuto potřebu přestáváme mít i my a víme, že jsme začali odkrývat svůj vnitřní potenciál, který je skryt a působí v každém z nás. Astrologie neznamená vyhýbat se životním situacím a hledat takové, které by nám nedělaly problémy. To dělají diletanti a strašpytlové, kteří neporozuměli smyslu tohoto druhu cesty. Přestáváme se vyhýbat skutečnosti a spletitostem každodenního života, přestáváme mít potřebu před problémy unikat a prostřednictvím otevřeného a rozšířeného vědomí přicházíme na to, jak proměnit problematické okamžiky na okamžiky ponaučení. Astrologie je postup otevírání vědomí a není ani dobrá ani špatná. Je taková, jak ji používáme. Základem všeho jsou naše motivace. Víme, že není důležité co se stalo, ale jak jsme se k takové situaci postavily a na základě jaké motivace jsme jednali. Možná si také odpovíme na otázku, proč zíváme při tvoření a vzrušuje nás ničení?

Srdečně Vás vítám na naší cestě, která se nám může stát společnou.

                                           Zdeňka Kavalová

 

I. setkání  

Síla lidské myšlenky je větší nežli vliv všech planet

Motto:

Každý z nás je vítán na cestě k uskutečnění svého životního příběhu. Naše konání nepodléhá žádnému plánu. Jsme to my, kdo svým každodenním konáním tento příběh odvíjíme. My jsme pány svého osudu. Přitom odpovědi na otázky, které se týkají toho, kam směřujeme můžeme nalézt sami v sobě – ve svém srdci. Co vám říká vaše srdce?

Nepostačilo by mnohdy, kdybychom odpustili druhým, že jsou tací, jací jsou a ne takoví, jaké bychom je chtěli mít?

To, co jsme schopni vidět v ostatních lidech, je pouze obrazem toho, jací jsme sami.

Nemůžeme ve druhých vidět to, co sami v sobě nemáme.

Volme obezřetně to, o co žádáme, protože naše přání se dříve či později splní.

                                 Zdeňka Kavalová

 

Astrologie je jednou z cest lidského poznání, která vychází  z myšlenky, že dění na Zemi  má svůj předobraz na obloze. Zabývá se hledáním vztahů mezi postavením nebeské sféry a dějem na určitém místě zemského povrchu. Není ani vědou, ani uměleckým oborem, ale je to živý systém sloužící k duchovnímu rozvoji, jehož cílem může být, když to sami sobě dovolíme duševní a duchovní integrace osobnosti a rozvoj vědomí pod vlivem filosofie věčného kosmického řádu.          

Při pohledu na noční oblohu zjistíme, že téměř všechny hvězdy zaujímají stálou polohu a pohybují se s celým nebem - patří k tzv. STÁLICÍM. Mezi nimi jsou i takové, které se pohybují vůči stálicím a to jsou planety naší sluneční soustavy. Obíhají po svých drahách kolem SLUNCE - řecky Helios, které je středem této soustavy, mluvíme tedy o heliocentrické soustavě.

Z astrologického pohledu je Země ve středu horoskopu, protože je to člověk pozemského typu, pozemšťan, který stojí ve středu horoskopu, pozoruje okolní vesmír a hledá v něm odpovědi na své otázky. Proto v astrologii, kterou se budeme nyní zabývat, hovoříme o systému geocentrickém – Země je ve středu horoskopického kruhu. Jakmile budeme někdy později pohlížet na horoskop jiným úhlem pohledu bude to dostatečně zřetelně předem avizováno a vyznačeno.

 

Horoskop má rovinu exaktní a symbolickou:

Exaktní : Pás souhvězdí ve kterém se pohybují planety naší soustavy  nazýváme ZVĚROKRUH ( ZODIAK, ZVÍŘETNÍK ), který je rozdělen na dvanáct částí - znamení. Ekliptika je zdánlivá dráha po které se z našeho pozemského hlediska pohybuje SLUNCE. Tato ekliptika svírá se sférickým rovníkem úhel přibližně 23,5 °      

 

Obecné astronomické údaje nejsou zásadní součástí studia, jsou zde a je možno se s nimi na základě vlastní volby seznámovat formou vlastního zájmu. K dispozici je hvězdářský dalekohled, který využíváme například při bezplatných letních setkáních.

 

Země

Střední vzdálenost od Slunce: 150 M km
Doba oběhu kolem Slunce: 365,26 dní
Doba otočky kolem osy: 23 h 56 min 4 s
Doba dorazení světla ze Slunce: 6 min.
Rovníkový průměr: 12 756 km
Počet měsíců: 1

Oběh Země

Stejně jako ostatní planety sluneční soustavy, Země obíhá kolem Slunce. Když uskuteční jeden celý oběh, uplyne rok, což je přibližně 365 dní a 1/4 dne. Střední vzdálenost Země od Slunce 1 496 000 000 km. Astronomové tuto vzdálenost nazývají astronomická jednotka (zkratkou ua). Často se ji používá k vyjádření vzdálenosti mezi jednotlivými tělesy ve sluneční soustavě namísto měření v km. Ve skutečnosti se vzdálenost mezi Sluncem a Zemí během roku mění, z minimálních 147,1 mil. km (v perihéliu, které nastává 3. ledna) na maximálních 152,1 mil. km (v aféliu, 6. července). Co se týče rychlosti, kterou Země krouží kolem Slunce, dosahuje v průměru 29,8 km/sec, to je asi 108 000 km/hod, zvyšuje se však, když se naše planeta přibližuje k Slunci a zmenšuje, když se od něj vzdaluje.

Rotace Země

Během svého pohybu kolem Slunce se Země otáčí, od východu na západ. Její osa rotace je myšlenou přímkou, která protíná zemský povrch ve dvou bodech, které jsou zeměpisnými póly: pól severní a jižní. Tato osa rotace je skloněna v úhlu 66 stupňů a 34 minut k rovině oběžné dráhy kolem Slunce. Rotace Země způsobuje střídání dne a noci, poněvadž ve stejnou dobu je ke Slunci přikloněna jen jedna polovina Země (hemisféra): tento rotační pohyb vysvětluje proč vidíme Slunce vycházet, stoupat na oblohu a pak zase zapadat pod obzor. Není to však Slunce, ale Země, která se vzhledem k němu otáčí. Měříme-li rotaci Země vzhledem ke hvězdám, trvá jedna otočka 23 hod 56 min 4 sec: tak dloho trvá hvězdný den. Měříme-li ji vzhledem k pohybu Slunce po obloze (sluneční den) je doba rotace asi o 4 min delší - 24 hod.

 

Roční období, rovnodennost a slunovraty

Kdyby se Země otáčela kolem osy kolmé na rovinu její oběžné dráhy, byla by Sluncem ozařována během roku stále stejně a nevznikalo by střídání ročních dob. Sklon její rotační osy však působí, že je Země v průběhu roku různě vystavena slunečním paprskům. Během svého oběhu kolem Slunce tak Země prochází čtyřmi vyznačenými pozicemi navzájem protilehlými, dvěmi rovnodennostmi a dvěma slunovraty, které v mírném teplotním pásmu dělí rok na čtyři roční období. Za rovnodennosti (20. nebo 21. března a 22. nebo 23. září) linie, oddělující osvícenou zemskou polokouli od té druhé, ponořené do tmy, prochází póly. Všechny zeměpisné šířky (tzn. místa, která mají stejnou vzdálenost od rovníku) mají stejné světelné poměry: den a noc trvají stejně dlouho. Při slunovratech (21. nebo 22. června a 22. nebo 23. prosince) se linie, oddělující Sluncem světelnou zeměkouli od polokoule ponořené do tmy, dotýká polárních kruhů a to představuje její největší sklon vzhledem k pólům: rozdíl trvání dne a noci je však největší. Jeden z pólů je osvětlován Sluncem a odpovídající zemská polokoule prožívá nejdelší dny. Druhý pól zase naopak. Jarní rovnodennost znamená počátek jara na severní polokouli a počátek podzimu na jižní polokouli. Podzimní rovnodennost ohlašuje podzim na severní polokouli a počátek jara na jižní polokouli. Letní slunovrat určuje počátek léta na severní polokouli a zimy na jižní polokouli. Zimní slunovrat oznamuje počátek zimy pro polokouli severní a léto pro polokouli jižní.

 

MLĚČNÁ DRÁHA

Naše galaxie, Mléčná dráha, je spirální galaxie, obsahující 350 až 500 miliard hvězd. Vznikla z ohromného oblaku plynu a prachu před mnoha miliardami let. Uprostřed je husté kulovité galaktické jádro, v němž může být i černá díra. Jádro obtáčejí spirální ramena, v nichž jsou horké mladé hvězdy; okolo jádra a disku je mnoho velmi starých hvězd.

Slunce

Průměr:1 384 640 kilometrů
Otočení kolem své osy:25-35 dní
Hustota:410 kg/m3
Otočení kolem své osy:25-35 dní
Hmotnost:99% slun. soustavy
Teplota na povrchu:5 700 kelvinů
Teplota ve středu:15 miliónů kelvinů

 

Merkur

je planeta Slunci nejbližší a ve sluneční soustavě druhá nejmenší. Má vysokou hustotu v ohromném železném jádru je asi 80% veškeré jeho hmoty. Povrch je zjizven tisíci krátery a prudkými útesy, které vznikly když se malé jádro planety ochlazovalo a kůra na povrchu se smršťovala. Merkur nemá téměř žádnou atmosféru, protože jeho gravitace je příliš slabá, aby ji u sebe udržel. Tím že je tak blízko Slunce nemá žádnou atmosféru, která by v noci uchovala teplo, pohybuje se povrchová teplota na Merkuru v rozmezí od -180 stupňů až +430 stupňů.

Venuše

obíhající kolem Slunce jako druhá planeta je "skalnatá koule", obklopená hustými žlutými oblaky. Tato oblaka, odrážející část slunečního světla, mají za následek, že Venuše je po Sluci a Měsíci nejjasnějším tělesem sluneční soustavy. Hustá atmosféra na Venuši způsobuje žhavé, dusné prostředí: povrchové teploty dosahují 480 stupňů a atmosférický tlak je 90krát silnější než na Zemi. Žlutou barvu mračen způsobuje kyselina sírová. Její hladina se mění, z čehož se dá soudit, že některé sopky na Venuši jsou dosud aktivní.

Mars

je čtvrtá planeta od Slunce a ze všech planet se Zemi podobá nejvíce; čtyři roční období jsou podobná pozemským, jen jsou 2krát delší; Mars má oblaka, sopky, kaňony, pouště a bílé polární čepičky, které mění svou velikost podle ročního období. Mars je vyprahlá a studená planeta, zřejmě bez života, (ve smyslu, jak vnímají život pozemšťané) povrch tvoří horniny a je pokryt červeným prachem, zatímco atmosféra je pro lidské bytosti řídká a jedovatá. Mars má 2 měsíce (Deimos, Phobos), mají nepravidelný tvar. Oba mají povrch posetý krátery.

 

Jupiter

je pátá planeta od Slunce a první ze čtyř plynných obrů. Je největší a nejhmotnější z planet: objem 1300krát větší než objem Země a jeho hmotnost je 2,5krát větší než hmotnost všech ostatních planet dohromady. Oblaka, která Jupiter obklopují, se skládají hlavně z plynného vodíku a helia. Vnitřek planety začíná asi o 1 000 km níže, kde se vodík stává tekutým. Ještě hlouběji je vodík kovový. V srdci Jupitera je velmi žhavé horninové jádro - asi 35 000 stupňů.

Saturn

je šestou planetou od Slunce a druhou ze čtyř plynných obrů. Má nejméně 20 měsíců a nápadný systém prstenců. Stejně jako ostatní plynní obři se Saturn rychle otáčí a vytváří mlžné pruhy, žlutá mračna rovnoběžná s rovníkem. Vzhledem k rychlému otáčení se Saturnova rovníková oblast, stejně jako u ostatních plynných obrů vydouvá. Ačkoli je Saturn skoro velký jako Jupiter, má méně než třetinu jeho hmoty. Je to jediná planeta, která má menší hustotu než voda.

Uran

obíhá kolem Slunce jako sedmá planeta a je třetím ze čtyř plynných obrů. Jeho kamenné jádro je obaleno pláštěm z plynů a ledu. Plášť je obklopen atmosférou obsahující metan, který dává Uranu jeho charakteristickou modrozelenou barvu. Uran leží ve vnější chladné části sluneční soustavy, kde je teplota -210 stupňů. Ačkoli má 15 měsíců a soustavy prstenců, Uran sám je téměř nezajímavý. Jedinou zvláštností, kterou pozorovala kosmická sonda Voyager 2 během návštěvy v roce 1986, bylo několik metanových mračen.

Neptun

je osmou planetou od Slunce a čtvrtým plynným obrem. Je stejně veliký a má stejnou strukturu jako jeho soused Uran. Jasnou modrou barvu jeho atmosféry způsobuje metan. Neptun má několik oblačných útvarů, nejnápadnější je velká tmavá skvrna, ohromný bořkový systém veliký jako Země. Oblačné útvary se pohybují kolem planety rychlostí až 2200km/hod, nejrychleji ve sluneční soustavě. Pod nimi je plášť z ledu a plynů a malé skalnaté jádro.

Pluto

devátá planeta od Slunce je studený, tmavý svět, kde Slunce vypadá jenom jako jasná hvězda na místní obloze. Pluto je menší než nás Měsíc a jeho těleso je ze směsi horniny a ledu. Má řídkou atmosféru, která se tvoří, když se od Slunce vzdaluje. Dráha Pluta je odkloněna od ekliptiky více, než dráhy ostatních planet a je také velmi protažená. Jeden oběh trvá 248,5 let a asi 20 těchto roků je Pluto blíže ke Slunci než Neptun. Tyto neobvyklé vlastnosti vedou některé astronomy k domněnce, ze Pluto je možná ve skutečnosti velká planetka.

 

 

SLUNEČNÍ   SOUSTAVA                        

ZEMĚ se otočí kolem své osy 1 x za 24 hodin a urazí  1° za 4 minuty. 

Astrologický svět je však tzv. GEOCENTRICKÝ, neboť vnímáme vesmír jako něco,

co nás obklopuje,  jehož je ZEMĚ středem a prostor kolem nazýváme NEBESKOU

SFÉROU. Její imaginární póly odpovídají zemským pólům, stejně tak jako její

poledníky a rovnoběžky jsou analogií zemských.

Mluvíme o  NEBESKÉM ROVNÍKU  a  NEBESKÝCH POLEDNÍCÍCH a ROVNOBĚŽKÁCH. Z geocentrického pohledu i SLUNCE a LUNA obíhají po zdánlivých drahách kolem ZEMĚ a mluvíme  o nich jako o planetách tzv. SVĚTLECH.  ZEMĚ vykonává dva druhy pohybu, jeden kolem své vlastní osy, z čehož vyplývá střídání dne a noci. Druhý je oběh ZEMĚ kolem SLUNCE. Osa ZEMĚ  je ke dráze SLUNCE  šikmo nakloněna a proto dochází na severní polokouli ke střídání ročních období.

 

Pokračování v části 2. 

Autor: Zdeňka Kavalová

Fáze měsíce

 

Archív komentářů

2010 © Kavalle.cz | created by websession.cz