Vládu přebírá Jupiter

Večerní oblohu za soumraku ještě stále zdobí neutuchající zář současné večernice - planety Venuše. Její fáze podobná Měsíci v první čtvrti je nápadná už v malém dalekohledu. Kvůli její poloze v nízko položené části ekliptiky (rovině zemské dráhy) je však stále těžší ji nízko nad jihozápadním obzorem najít. Nejlepší období její viditelnosti končí, ale rozhodně to neznamená ochuzení nadcházející podzimní oblohy o planetární aktéry. Tím největším a nejvýraznějším je planeta Jupiter.

Planetu najdeme na přelomu srpna a září v souhvězdí Ryb jako mimořádně jasnou (a z měst bez obtíží viditelnou) "hvězdu". Souhvězdí vychází krátce po západu Slunce, takže planeta je pozorovatelná v podstatě celou noc. Vychází téměř přesně na východě. V úterý 21. září nastane opozice Jupiteru se Sluncem, planeta se bude nacházet na opačné straně oblohy než naše mateřská hvězda. Poté se začne plynný gigant na obloze stávat snáze pozorovatelným, neboť nebude třeba čekat na jeho východ zpoza obzoru. Nastávající "zlaté" období viditelnosti potrvá od října 2010 do počátku února 2011. Druhou nejjasnější planetu oblohy budeme moci pozorovat až do počátku března 2011, kdy se ztratí velmi nízko na večerní soumračné obloze.

Jupiter se po pěti letech dostává do oblasti oblohy, která kulminuje poměrně vysoko nad obzorem (získává tzv. kladnou deklinaci - leží nad nebeským rovníkem). Díky tomu se z něj stává čím dál lepší objekt i pro větší přístroje, v nichž je obraz objektu nízko nad obzorem značně poznamenán neklidem zemské atmosféry. "Zlatou bránu ekliptiky", tedy místo na obloze severní polokoule s maximální výškou planety při kulminaci nad obzorem, bude procházet už za dva a půl roku. Letošní opozice se Sluncem bude tedy první z těch, která se bude po delší odmlce bude těšit velkého zájmu pozorovatelů (a zakreslovatelů) planet celé Evropy i severní Ameriky. Samozřejmě i naprostému laikovi v malém dalekohledu předvede planeta několik svých předností.

Jupiter je plynná planeta přibližně 12x větší než Země. Její rotační doba kolem osy je ovšem necelých 10 hodin, což je příčinou viditelného polárního zploštění (což je v dalekohledu patrné). Na "povrchu" planety spatříme světlé a tmavé atmosférické pásy. Výrazným útvarem je tzv. Velká rudá skvrna, která je pozorovatelná už přístrojem okolo cca 8 cm v průměru (malý hvězdářský dalekohled). Jde o obrovskou cyklónu, do které by se nasoukaly i 3 Země vedle sebe. Rychlost větru v ní dosahuje až 640 km/h a jádro cyklóny bez ustání brázdí Jupiterovou atmosférou přes 300 let! Malý dalekohled, který tyto útvary snadno neodhalí, však ukáže až čtveřici jasných souputníků plynného obra - měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callistó (někdy nejsou vidět všechny najednou - některé mohou být zrovna před či za Jupiterem nebo v jeho stínu). Letos v březnu je to už 400 let od doby, kdy je svým na dnešní dobu primitivním dalekohledem objevil věhlasně proslulý italský astronom Galileo Galilei...

Jupiter bude nepochybně hlavní ozdobou podzimní oblohy (nepřekvapí-li očekávaná kometa 103P Hatley 2). Proto neváhejte a při první příležitosti zavítejte v průběhu nadcházejících podzimních večerů na nejbližší hvězdárnu.

Převzato z : www.astro.cz

autor textu : Petr Horálek

Autor: převzato