Retrográdní Marz - 1.3.-20.5.2014

Období pro uvědomění si instinktu odvážného užívání osobní energie, svobodného jednání a uplatňování myšlenek bez vnucování. Naučit se ovládnout skrytý tok nevyzpytatelné nespolehlivosti, netrpělivosti a vztek, že se nelze spolehnout na žádnou jistotu.

Život je cesta a nemusí být nutně protrpěna,

učíme se díky výzvám v životě orientovat ve hmotném světě a je důležité při tom nezapomínat na svou lidskost. Teprve až přiblížením se období, které většinou pojmenováváme stářím, se někteří lidé poprvé a naposledy ohlédnou a vidí dílo, které po sobě zanechají. Někdo se ohlíží průběžně, dosáhl-li sebeuvědomění, jiný se ohlédne až v seniu a je pro něj často pohodlnější a bezpečnější najít viníka, který ho připravil o možnost prožít naplněný život. Aby takový člověk byl schopen sám se sebou vydržet, najde viníka a dožívá život v roli oběti. Dostává většinou ještě přidánu prémii v podobě nemoci, což příliš neřeší  -  „prý to přece k životu patří, že přijde nemoc“.

Vrstevníky, kteří žijí tvůrčí, naplněný život, kolem sebe nevidí, protože podle vzoru svůj k svému, si myslí, že je kolem sebe nemá. Po jakých cestách chodí, takové pocestné potkává a těm co vědí, těm závidí. Kdo sebe již dostatečně zničil, začne ničit svět kolem sebe. Obchoduje jako o život s čímkoliv lze obchodovat a neuvědomuje si, že obchoduje se svou duší.

Průběžně sklízíme co jsme zaseli

a nejinak je tomu i ve stáři. Život vnímám jako průběžné vytváření více či méně vydařeného uměleckého díla, které ve svém výsledku nakonec ukáže, jak jsme porozuměli životu. Nejsme dokonalí, zato jedineční.

Máme svou cenu

příležitosti a talenty i možnosti je uchopit a rozvíjet. Výsledky nás vždy přivedou k potřebě začít si klást otázky. Nejprve se tážeme, do jaké míry se lze spolehnout na vlastní úsudek. Prožitky lze slovy obtížně vyjádřit, důležité je jejich procítění a poznání, že hluboko v nás je ukryta nevědomá touha po vnější autoritě. Nepodléhejme příliš závislosti a stejně tak nedovolme nezdravou závislost druhých na nás. Kde chybí vzdělání a rozhled, je přirozeným důsledkem snížená schopnost posuzovat informace.

Poskytujme pomoc potřebným

a též se jí naučme přijímat, pomáhejme druhým probudit v sobě odvahu k rozhodování se sami za sebe, protože závislost zraňuje a ponižuje nás i druhé lidi. Důležité je nesoudit, ale dávat a přijímat šanci k větší vzdělanosti. Můžeme se naučit ovládnout sklon promítat svou Animu nebo svého Anima na konkrétní ženy nebo muže. Mužnost a ženskost jsou archetypální energie, nejsou to vzorce jednání. Hodnoty okolí poté nebudeme obdivovat nebo soudit a najdeme k nim smysluplnější vztah. Poznat, zda máme potřebu jakýmkoliv způsobem být prospěšní společenství, s kterým žijeme, je inspirující, naplňující a osvobozující. Můžeme být spokojení a dělat co chceme, zvládneme-li svou podrážděnost, unáhlené jednání a nepřeceňujeme-li své fyzické síly a své možnosti.

Přeji vědomě prožité jaro, uvádějte hmotu do pohybu silou svého ducha, mějte se hezky a něco pro to dělejte.

Zdeňka Kavalová-Maixnerová

Autor: Zdeňka Kavalová