Nachlazení – chřipky – angíny - - - - -Docházejí-li tělu síly, je zde ještě síla duše a ducha, které lze propojit.
Omrzelost životem a únava ze sebe samých, je u některých lidí natolik varující, že únavu duše a ducha již ani nevnímají. Klesající osobní víra v hodnotu a smysl života v plném zdraví některým lidem připadá jako něco, co se jim samo od sebe jaksi přihodí, až budou mít práci, která je bude těšit, až budou mít více peněz, až si koupí nějakou věc, až budou mít lepší zdraví, až budou mít více času sami pro sebe až až až až až ……..
Nejen děti i dospělý člověk potřebuje energetické doplnění v podobě uspokojení a klidu na duši z výsledků svého počínání. Uznání, srdečný úsměv, pohlazení, vědomí, že je nám skutečně nasloucháno, odpočinek, mimopracovní aktivity, síla si zazpívat, intenzivní sdílení s druhými, apod.
Pocit nedostatku v těchto oblastech si kromě dítěte i nedozrálý dospělý zajistí alespoň na pár dní nemocemi. O děti pečují rodiče a o dospělé pečují rodinní příslušníci nebo alespoň nemocnice. Je čas na knihu, pustit si film, zvýší se o něj zájem. Je třeba nastolit vnitřní pořádek a vidíme proto velmi často, že dotyčný si užívá péči okolí, ale není ochoten nasadit třeba dietní stravování. Naopak protože jsem nemocen, tak si dopřeji výjimečně dobroty, které jindy nejsou dostupné nebo z jakéhokoli důvodu možné. Podle toho poznáme, že dotyčná sebe sama dlouhodobě zraňující osoba potřebuje přijímat péči od druhých, ale výzvu k vnitřnímu probuzení zatím ještě nezvládá. Léky, mnohdy již ani antibiotika! nezabírají, protože v podstatě sobě není schopen takovou každodenní péči, zájem a ocenění v podobě smysluplně žitého života dávat a tak se léčba prodlužuje.
Přízemně, konzumně žitý život, ve kterém není místo mnohdy pro slavnostní naladění duše, oblečení a chování ani ve dny společensky uznané jako sváteční. Každý den života je sváteční právě tím, že zde jsme. Tak konzumně žitý život nakonec dříve či později člověku radost ze života odejme, aby se probral k celistvějšímu žití. Duch není osvěžován takovými aktivitami života, které jej udržují ve vědomé smysluplnosti prožívaného. Aktivity "všedního dne" neuspokojují a rozum, který těmto lidem vládne je překřikuje: není jiná možnost, .. jinak to nejde, .. nevidím řešení, … spokojenost je jenom pro ty druhé, kteří mohou dělat to, co je těší a nemají starosti a problémy jako ty – ty takové štěstí nemáš. Druzí jsou zbytečně bohatí a ty sotva vyjdeš s tím, co máš a podobně ………….do nekonečna.
Jde o duchovní vadu, která má řešení – smiluj se sám nad sebou a požádej o pomoc.
Docházejí-li tělu síly, je zde ještě síla duše a ducha, které lze propojit.
Přátelé, přeji pevné zdraví, těm zatím ještě méně šťastným brzké uzdravení, probuzení a radost ze života,
Zdena KM Autor: Zdeňka Kavalová |