Úplněk 4.2.2015

Úplněk Vodnář/Lev sice kulminoval cca sedm minut po půlnoci, avšak jeho nástup bylo možno cítit podle individuální vnímavosti jeden až dva dny předem. Pokuste si uvědomit, na co jste vlastně nevědomě čekali, že se stane nebo spíše bude řečeno, co doplní váš čas  očekávání úplňku. Otevírala se brána do prostředí citlivého vůči inspirujícím rozhovorům a vjemům. Mnohdy stačilo jedno slovo nebo věta, které se mohly stát tím uvědomovacím spouštěčem.

Přirozeností duše je, hledat skrze osobnost prostředek k vyjádření toho, co potřebuje prožít.

Doslova do nekonečna hledáme svůj vnitřní klid a mír a vede nás touha cítit shodu duše s duchem a osobností. Dříve nebo později přijde stav, kdy cítíme, že jsme na správné cestě. Hádá-li se duše s tělem, je to skutečně výzva uvědomit si, že nemáme dost víry v sebe a nejsme ve spojení. Co vám přinesla vaše minulost, kdykoli jste si chtěli bez vlastního přičinění něco nebo někoho přivlastnit a přijít k něčemu nebo někomu lacino. Po bitvě je každý generál a nyní můžeme jasně – úplňkově vidět k jakému duševnímu a mnohdy i zdravotnímu či hmotnému trápení to nakonec vedlo.

Postačí nekonečně jednoduché a zároveň náročné uvědomění si, do jaké společnosti lidí patřím a zda mne to povznáší a tím pádem vyhovuje - a o tom se dohadovat se Lvem  a Vodnářem je předem prohraný boj, ti vědí, co naše duše potřebuje. Žiji s touto osou lunárních uzlů od narození a tak si s dovolením troufnu říci, že již tuším, o čem hovoří.

Někteří rádi vyrostli z mnohdy nepříjemných dotazů rodičů, kteří se vždy dokud jsme byli společně s nimi doma, zajímali o to s kým se stýkáme a kamarádíme. Oni znali a znají tu mládím pohrdanou moudrost: - po jakých cestách dušičko chodíš, takové pocestné potkáváš. V lidovém pořekadlu: nehněvej se na zrcadlo, máš-li křivou hubu. Vzpomeňte si, jaká odpověď je těšila a jaká zarmucovala. Které vaše kamarády měli upřímně rádi a se kterými vás neradi viděli.

V dětství a mládí jsme toužili po spřízněných duších a intuitivně jsme je vzájemně volili. Poté přišel čas začít mít „rozum“ a někteří dali své duši vale. Někteří nedali a ti rozumí lidským trápením a bolestem, jiní se k ní trpce poučeni vrátili a také porozuměli a mnozí stále ještě hledají cestu.

Tak, to úplně stačí si s tímto úplňkem uvědomit a nedělat ze života zbytečnou vědu.

Přátelé přeji život ve společnosti úžasných lidí, se kterými se vzájemně ze své přirozenosti povznášíme a těšíme z práva milovat život.

Zdena KM

Autor: Zdeňka Kavalová